Elizabeth Nováček | 26. ledna, 2023 | 9 minut čtení
Společnosti jsou neustále tlačeny z mnoha stran, aby zvyšovaly laťku svých environmentálních a sociálních standardů a standardů řízení (ESG). Ale jak to mohou udělat efektivně? Pojďme se podívat blíže k domovu než na vzdálený les určený pro kompenzaci uhlíku s chytřejším využitím zdrojů, které máme.
Co je to ESG?
Je příliš snadné, aby se slovo „udržitelné“ ztratilo ve víru přehánění a greenwashingu. Vidíme jej a jeho synonyma – ekologické, zelené, šetrné k životnímu prostředí a tak dále – všude a to proto, že je po nich velká poptávka. Už to nejsou jen Gréty a hippies, kdo toto tlačí. Jsou to také firemní manažeři, ať se jim to líbí nebo ne. Z jejich perspektivy a perspektivy soukromého sektoru obecně se běžně shrnují tyto požadavky pod ESG hodnocení - „environmental, social, and governance“.
ESG je nová svatá trojice, která se snaží vést ambice společnosti mimo pouhý finanční růst k novým, udržitelnějším horizontům pro společnost a přírodu jako celek. Dnes je soukromý sektor ze všech stran – investoři, politika, tržní soutěž, spotřebitelé – nucen být udržitelnější. Zároveň slovo „udržitelnost“ dostává více synchronizované a měřitelné parametry a jasnou definici v rámci ESG standardů. Od tří největších ratingových agentur (S&P, Moody's a Fitch) po čtyři největší účetní firmy (Deloitte, EY, KPMG a PwC) je ESG nyní tématem na předním místě. Tento trend vidíme reflektován ve společnostech; zpráva společnosti McKinsey z roku 2022 uvádí, že 90 % společností z indexu S&P 500 nyní publikuje v nějaké formě zprávy o ESG.
Není to jen soukromý sektor, který se tímto směrem pohybuje dobrovolně. Spotřebitelé vykazují rostoucí poptávku po ekologicky šetrných produktech, přičemž většinu poptávky tvoří mladší ročníky, které tvoří rostoucí skupinu budoucích spotřebitelů. Forrester uvedl, že více než polovina spotřebitelů souhlasí, že stojí za to platit více za udržitelné nebo ekologicky šetrné produkty v roce 2022 a v roce 2021 PwC uvedla, že 83 % spotřebitelů si myslí, že společnosti by se měly aktivně snažit vylepšit své ESG hodnocení.
Pojďme se na poblematiku podívat z jiného úhlu a zaměřme se na regulace, státní správu a mezinárodní organizace (a nezapomeňme, že zde zcela vynecháváme vědeckou komunitu). Pařížská dohoda zprostředkovaná OSN a Evropská dohoda Green Deal obě zavazují své členy a signatáře k plnění ambicí v oblasti zmírňování změn klimatu, což má dopad na národní i městské správní úrovni. Pokud se chce společnost udržet na trhu a být konkurenceschopná, vykazování jejího ESG už není jen příjemným bonusem.
ESG musí být v DNA společnosti, již nemůže být jen doplňkemGlen Hodgson, CEO společnosti Free Trade Europa
Hlášení ESG je pochopitelně mnohem nuancovanější úkol než hlášení finančních výsledků. Čísla jsou absolutní, buď jsou v rovnováze, nebo nejsou. Environmentální, sociální a správní normy jsou kvalitativní a jsou tedy svou povahou složitější k hodnocení. Kromě toho, že je ESG relativně nový standard, jeho vykazování zatím nemá jasná pravidla a probíhá v prostředí, kde společnosti na trhu závodí, aby splnily KPI co nejefektivněji – to je ovšem charakter otevřeného trhu.
Carbon offsetting
Jedním ze způsobů, jak společnosti mohou splnit E v ESG, jsou kompenzace vypuštěného uhlíku: kompenzovat své interně vytvořené emise uhlíku podporou a investováním do externích projektů, které snižují emise uhlíku, jako jsou projekty na obnovu lesů nebo projekty obnovitelné energie. Trh s uhlíkem existuje již delší dobu. Většinou se uvádí rok 1997, kdy byl podepsán Kjótský protokol. Od té doby trh s kompenzacemi uhlíku roste a zapojili se do něj subjekty třetích stran. Ty pomáhají společnostem spočítat jejich uhlíkovou stopu a ověřovat a certifikovat kompenzace uhlíku. Jsou to například The Carbon Disclosure Project a The Gold Standard nebo také agentury v rámci existujících organizací, jako je Světové Ekonomické Fórum a The International Financial Reporting Standards Foundation.
S růstem tohoto trhu přišla také kritika. Dokonce některé projekty byly obviněny z toho, že jsou licencí ke znečišťování. Některé projekty kompenzace uhlíku byly identifikovány jako nadbytečné z různých důvodů a komplikací, jako je například: projekty byly prázdné podvody, projekty byly již soběstačné a nepotřebovaly financování, projekty nebyly trvale udržitelné a nakonec se staly zdrojem uhlíku nebo projekty které emise pouze přesunuly jinam. Obecně trh kompenzací uhlíku prochází trvalou kritikou za to, že umožňuje společnostem, aby se vyhnuly své odpovědnosti za snižování svých vlastních interních emisí a přestěhovaly je do externích projektů.
Carbon insetting
V širším kontextu E v ESG díry v mechanismech pro kompenzaci uhlíku vytvářejí prostor pro zlepšení. Nestává se často, že se takový mechanismus rodí bez potřeby nějakých oprav, a zde je jedna: začněme přesouvat externí carbon offsetting k internímu snižování vypouštění uhlíku - carbon insetting.
Interní snižování uhlíku se týká omezení emisí uhlíku v rámci činnosti společnosti. To může mít formu například přechodu na energeticky účinné technologie, snižování odpadu pomocí metod cirkulární ekonomiky nebo přijetí udržitelnějších prostředků dopravy v rámci činnosti společnosti. Přestože je pro některá odvětví jednodušší snížit svůj relativní dopad na životní prostředí než pro jiné (například není možné srovnávat softwarovou společnost a výrobní společnost), mělo by mít interní snižování emisí prioritu nad externím kompenzováním.
Může to znít příliš optimisticky, jednoduše mávnout kouzelným proutkem udržitelnosti a provést tak rozsáhlé změny, ale inovace a technologie rychle postupují vpřed, aby to bylo možné. Navíc inovace nemusí vždy vynalézat znovu kolo. Můžou nabídnout praktická řešení pro lepší využití dostupných zdrojů. Takovou optimalizaci lze vytvořit, organizovat a realizovat pomocí digitalizace a optimalizace spojené s vytěžováním dat, která jsou stále dostupnější.
Zaměření na dopravu
Jedním z dalších kroků v tomto procesu je cílení na dopravu. Ať už je to jakýkoliv průmysl, dojíždění zaměstnanců je oblastí, na kterou se firmy mohou zaměřit, jelikož silniční doprava je jedním z největších samostatných přispěvatelů k emisím skleníkových plynů. Navíc auta přinášejí řadu dalších negativních externalit, jako je hlukové znečištění, parkovací plochy zabírají městský prostor a přetlak na silnicích zvyšuje stres a snižuje kvalitu života obyvatel.
- Doprava přispívá 26 % k emisím skleníkových plynů, což je jeden z největších přispěvatelů (zdroj: Eurostat 2019)
- Nejběžnější způsob dopravy do práce je jízda autem. Je to častější způsob dopravy než chůze nebo jízda veřejnou dopravou (zdroj: Fleet Europe 2019)
- Ze všech důvodů proč jet autem, je dojíždění do práce nejčastější (zdroj: Eurostat 2022)
Nicméně, auta jsou vážně podužívaná: průměrný počet cestujících v autě je 1,4. Přitom průměrné auto je zaparkované 96 % času. Existuje prostor pro inovace bez přidaných výdajů, velkého rizika nebo přílišného posouvání lidí mimo jejich komfortní zóny.
V roce 2021 začal ČEZ, vedoucí energetický poskytovatel v České republice, používat aplikaci Yedem Carpooling pro svých přibližně 2 000 zaměstnanců a externích dodavatelů v Jaderné elektrárně Dukovany. Aplikace jednoduše umožnila zaměstnancům sdílet cesty do práce, čímž pomohla zaměstnancům šetřit na nákladech za dojíždění, ale také snížila emise uhlíku korporace o 66 231 kilogramů CO₂ v roce 2022.
Proč by se korporace měly zaplést do trhů s uhlíkovými kredity a vzdálených deštných pralesů, když jsou k dispozici taková řešení v našem dosahu? Než se pustíme do nových inovací, podívejme se blíže na domov a lépe využijme to, co máme.
